Vánoční období a plná příprava na jeden z nejdůležitějších koncertů každého roku začíná prvními dny listopadu. V tu chvíli se naplno začíná pracovat na skladbách, které pan dirigent pečlivě vybral pro poslední koncert v roce.
Naše přípravy se tak na běžných zkouškách opravdu od listopadu nezastavily. Nejen, že jsme se věnovali skladbám vybraným panem dirigentem Vl. Čejpem, ale slovo dostala i Lenka Hronková, která si na nás vymyslela pěknou trojici skladeb. Aby naše vystoupení bylo co nejdokonalejší, sešli sme se na přípravách i při tradičním soustředění. To proběhlo tentokrát v sobotu 7. prosince ve zkušebně.
Ráno jsme se v hojném počtu a včas (což občas bývá problém) sešli k prvnímu rozezpívání. Ve vedlejší místnosti nám obětaví Ježkovi připravili kávový a čajový koutek. Po rozezpívání nás pan Čejp hned „poslal na návštěvu k panu G.F. Händelovi“. Ve společné části pro oba sbory totiž naplánoval skladbu Halleluia z oratoria Mesiáš a Sboreček se prý „potřebuje někoho podržet“. Odstranili jsme několik nejasností a pokračovali nácvikem dalších skladeb. Po skoro dvou hodinách pilné práce jsme dostali možnost si oddechnout a tak se kávovar nezastavil ani na chvilku. Pokračování dopoledního programu patřilo Náchodské mši od J. Celby a Lence, která nás potrápila angličtinou a italštinou v jejích skladbách. Oběd nebyl přesně určen, museli jsme počkat, než Andrejka dosmažila poslední z řízků a celou hromadu salátu i řízečků dovezla k nám. O naše hladové krky se takto postarala už po několikáté a my jí jsme za její péči opravdu velmi vděční. Po výborném obědě jsme ještě do tří hodin zopakovali již nacvičené skladby a soustředění pan Čejp ukončil.
Hned další zkouška po soustředění byla takzvaná generálka, na kterou přišli Sborečci i hudebníci – skupina bývalých členů Sborečku a spolupracující učitelé nejčastěji ze ZUŠ. Od šesti hodin jsme procházeli společné skladby určené do závěrečné části koncertu. Pak studenti odešli a my jsme ještě projeli Náchodskou mši a ostatní skladby s doprovodem.
Na samotný vánoční koncert jsme se sešli na zlatou neděli ve 14.00 hod ve foyeru divadla Beránek. Sraz byl již ve dvě hodiny. Po příchodu jsme zjistili, že Sboreček, jemuž na pomoc přišli i někteří bývalí členové, zkoušel už snad od půl druhé. Lenka si nás vzala do parády a na schodech vedoucích do hlavního sálu Beránku si nás důkladně rozezpívala a prošla s námi nakonec dvě, z původně plánovaných skladeb. Není možné říct důvod, ale ta třetí skladba nám nějak „nešla pod fousy“. Společně jsme si prošli skladby třetí části koncertu, naťukli jsme začátky našich vlastních skladeb s doprovodem a šli jsme do kostela.
Koncert začal přesně. Hron nastoupil na pomyslné pódium a po jásavé italské skladbě Alieta vita přivítal Jirka početné publikum. Následovala dvojice skladeb vedená Lenkou Hronkovou. V češtině jsme zazpívali anglickou koledu o „Dobrém králi Václavovi“ a v italštině skladbu Nella fantasia, pod kterou je autorsky podepsán E. Moricone. Jirka uvedl naše další vystoupení – výběr šesti částí z Náchodské mše. Po poslední části jsme odešli do sakristie a vystřídal nás připravený Sboreček.
Jeho vystoupení nemělo tak ucelený charakter, jako provedení mše. Jednotlivé skladby tvořily průřez repertoárem tohoto studentského sboru. Zazněly tak spirituály, duchovní písně i skladby současné. Celá druhá třetina koncertu byla laděná do vánočních motivů. Na konci vystoupení zazněla populární skladba od P. Žáka Zima, zima je tu.
Do třetí společné části jsme nastoupili společně a pan dirigent tak měl před sebou docela mohutné těleso (možná víc než sedmdesátičlenné). První skladbou Česká píseň – 1.věta jsme si dovolili ještě naposled připomenout Rok české hudby. Následovaly skladby od A. Vivaldiho a G. F. Händela, všechny byly s doprovodem orchestru. Na konci vánočního koncertu nesměly chybět ani vánoční koledy, tentokrát jsme vybrali trojici koled v úpravě A. Tučapského.
Po koncertě jsme si popřáli klidné Vánoce, zdraví a štěstí do nového roku. Mužská část sborů pomohla s úklidem praktikáblů a všichni jsme se rozešli do svých domovů.